Evatvorba | Malé úvahy o životě

Každý člověk má svůj vnitřní svět.

Čím více náš vnitřní svět prosakuje na povrch a čím více se rozlézá do okolí, tím více se onen člověk zdá zajímavější. Jsme většími, nebo spíše rozlezlejšími? Musíme si tedy na svůj vnitřní svět dávat pozor. Aby nebyl zkažený, černý, nebo snad dokonce slizký. Pokud ale náš vnitřní svět není ohyzdný, snažme se ho vlévat do prostředí. Jen tak si nás budou lidé pamatovat, jen tak se staneme plnohodnotnou osobností.

Jak by to asi vypadalo, kdyby se člověk ubíral jiným směrem. Začali jsme hromadit příliš mnoho materiálu. Kdybychom se raději soustředili na svou mysl...

Je známo, že člověk využívá jen část svého mozku. Co je asi skryto v částech ostatních? Kdybychom nezačali hromadit materiál, možná bychom se naučili objevovat i části skryté. Možná bychom ani materiál nepotřebovali.

Hromadění byla naše volba a jeho následky už nelze zvrátit…

Jsou tací kteří neznají úsměv? Nemoci se plazí po tělech a nedovolí smát se. Smrt číhá za různými rohy. Má to smysl, má to důvod? Pokud ne je to velmi smutné. Máme strach, že smysl není, tak si smysly vymýšlíme. Naše mysl přesahuje život. V co věří sebevrazi? Věří v něco vrazi? Snad lidé netrpí zbytečně.

Na světě se děje věcí, že by člověk slzy trousil. Kdyby vážně nebe bylo, víc psů než lidí by v něm žilo.

Každý máme nějaký úkol. Žádná práce není podřadná, protože žádná práce není nepotřebná. Všichni lidé jsou důležití. A když nepracují sami, dávají práci jiným- Pracovníkům pracovního a sociálního úřadu, policie, nemocnic, vězení apod.

Někdy se slunce skrývá za mraky, ale stále tu je!!!

Jsme jen kapkou v moři. Kolik kapek ucítí, když se ztratíme? Pouze ty, které se nás dotýkaly. Moře zůstane klidné.